Platy učitelů: Jak ohodnotit dobré učitele?

Tohle otřepané téma rezonuje společností od nepaměti a jistě bude i nadále. Je již dokázáno, že slib s řešením platů učitelů je cestou k vládnoucímu žezlu. Proto si uvědomuji, že otázka hodnocení učitelů je stále otevřená a nedořešená.

Předem bych rád sdělil, že veškeré výroky, které jsou obsahem článku, jsou mými nápady a myšlenkami. Neexistuje zde žádná studie a mé postoje jsou výplodem osobních zkušeností, které jsem získal během své pedagogické praxe.

Nechci zde porovnávat, zda jsou platy správně nastaveny vůči ostatním vysokoškolským zaměstnáním. Spíše mě zajímá rovnost/nerovnost platu na úrovni jedné školy.

Kdo je dobrý? Dokážeme ho ohodnotit?

Výši platu udávají tabulky a roky praxe. Pohyblivou složku (odměny) řeší ředitel školy, v nejlepším případě za kooperace svých zástupců, popřípadě jiných pracovníků. Jedná se jistě o dobrý systém, ale hraje zde velkou roli subjektivní hodnocení. Výborného učitele je tedy velmi těžké specifikovat.

Existuje nástroj, díky kterému by byl systém transparentní?

V běžném životě jsou mezi námi velké rozdíly. Platí to i pro různé obory a profese. Pojďme se podívat na takovou profesi truhláře. Truhlář mi vyrobí stolek pomocí klínů. Tento kus nábytku je velmi pevný, nemá na sobě žádné "vady" (např. hlavičky od vrutů). Krásná práce. Ve stejnou dobu jsem si objednal obdobný stolek u jiného truhláře. Druhý truhlář dřevo špatně opracuje, stolek sešroubuje a je hotovo.

První truhlář odvedl skvělou profesionální práci. Myslím si, že si za svoji práci zaslouží vyšší finanční ohodnocení. Musel více měřit, spotřeboval více materiálu, energií a dokonce i času. Druhý truhlář stolek nevyrobil tak nápaditě a kvalitně. Logicky by za odvedený výkon měl mít finanční ohodnocení mnohem nižší.

U výrobků je velmi snadné ohodnotit jejich kvalitu a následně porovnat, který truhlář je lepší.

Jak tedy hodnotit učitele podle výkonu? Lze měřit výkon učitele dle úrovně žáků? Nebo změřit výkon učitele podle jeho aktivit a celkového fungování ve škole?

Nasimulujeme si to na příkladu.

Učitelka Klára je velmi cílevědomá. Učení je celý její život a pro vzdělávání dětí udělá cokoliv. Zúčastňuje se pravidelně vzdělávání v pedagogice, didaktice a psychologii. Vede 2 kroužky při škole a ještě pomáhá vzdělávat kolegy a kolegyně ze své školy. Na poradách přichází s inovativními myšlenkami a vhodnými řešeními. Klára publikuje veřejně své materiály, zapojuje se do diskuzí na učitelských fórech a vystupuje na konferencích.

Děti ji mají rády a rodiče paní učitelku také pochválí za lidský a férový přístup k jejich dětem. Ve sboru Klára bohužel není moc oblíbená, protože se velmi často účastní soutěží s dětmi, konferencí a také výzkumných exkurzí.

Naproti ní máme učitelku Uršulu, která je ve škole stejně dlouho jako Klára. Jsou dokonce i spolužačky ze stejné třídy na základní škole. Uršula je jiným typem učitelky. Je to pragmatická a přísná vyučující. Veškeré věci ve svých předmětech má v pořádku, vede si veškerou agendu splněných úkolů, a také poznámek, které dětem během výuky udělí. Uršula od dob zakončení vysoké školy na žádném vzdělávacím kurzu nebyla, a také se neúčastní žádných učitelských akcí. Nepublikuje na internetu žádné materiály, ani žádné názory. Má svoji výuku, které se věnuje zodpovědně a pečlivě. Děti paní učitelku poslouchají a rodiče ji mají moc rádi, protože na jejích hodinách dávají děti pozor. Uršula má také v pořádku veškerou administrativu spojenou s pozicí učitelky.

S přibývající praxí obě učitelky dostávají přidáno na tarifní složku stejně. Vedení školy se samozřejmě snaží jejich pedagogickou práci ohodnotit ve složce pohyblivé, ale je to velmi složité. Proč?

Protože je těžké stanovit kvalitu jejich práce.

Je lepší žák od paní Uršuly, který vyplní každý úkol strojově na 100 %? Nebo žák od paní učitelky Kláry, který možná, s trochou zmatku a nepřesností, dokáže vymyslet řešení nebo dokáže věci vykomunikovat?

Dnešní trendy nás ženou k té druhé variantě, ale nelze jasně vymezit, co je lepší. Jak tedy řešit adekvátní ohodnocení učitelek?

Ve vzdělávací strategii RVP pracujeme s rozvíjením kompetencí. V tomto systému má každý učitel možnost si svobodně vybírat hloubku učiva. Dochází tak k vyprofilování učitelů i jednotlivých škol. Pro pochopení - jeden učitel dává přednost více vodním elektrárnám ve výuce než druhý, a přesto ani jeden neselhává.

Kdo má mít vyšší plat za odvedenou práci?

Dle mého názoru by mohl existovat rozdíl mezi tarifem každé pedagoga. Jako řešení jsem si dovolil přehodit vyprofilování učitelů do určování tarifní složky platu učitele.

Můj návrh určování tarifní složky platu.

Myslím si, že by vhodným řešením bylo zavedení odborných "atestací" jako mají například lékaři. Jakmile by učitel tuto dobrovolnou atestaci splnil, měl by nárok na vyšší základ tarifní složky platu, protože by tím dokázal prohloubení odbornosti. Odbornost je dle mého názoru snadněji měřitelná.

Modelový příklad:

Atestace 1 = 5 let praxe -> navýšení o 5 %

Atestace 2 = 10 let praxe -> navýšení o 10 %

Atestace 3 = 15 let praxe -> navýšení o 20 %

Atestace 4 = 20 let praxe -> navýšení o 30 %

Atestace 5 = 25 let praxe -> navýšení o 40 %

Atestace by byly dobrovolné a bylo by možné je absolvovat po dosažení požadované doby praxe.

Kdo bude atestace udělovat a organizovat zkoušky?

Nabízí se mi jasné řešení v podobě spolupráce DVPP a pedagogických fakult. Samotnou zkoušku by platila škola z balíku na DVPP s přispěním žádajícího učitele.

Co by zkouška měla obsahovat?

Zkouška by byla složena ze dvou částí. V první části by učitel obhájil odbornou práci na předem zadané téma, obdobně jako u diplomové práce. Ve druhé části by učitel představil svoji práci a odbornou či výzkumnou činnost.

Když nad tím přemýšlím, přijde mi, že typem zkoušky trochu podporuji učitelku Kláru, ale tak to není. V pedagogice je složité říct, kdo je dobrý a kdo lepší? Odbornost je nejspíše jedinou měřitelnou věcí v zaměstnání učitele.

Co si myslíte vy?