Stezka ČESKEM vol. 2 - Český les
V červenci jsem opět dostal chuť se vrhnout střemhlav do divočiny pro opravdové a silné zážitky. Po loňském roce, kdy jsem cestoval ze Železné rudy na Lipno, jsem byl plný nadšení a odhodlání. Šumava je k poutníkům přeci jen přívětivá a velmi bohatá na přírodní a kulturní vyžití.
Během letošního jara jsem už trochu přemýšlel nad tím, kam v létě vyrazím. Měl jsem několik návrhů, ale s postupem času jsem se přikláněl ke 3 možnostem.
- nejzápadnější bod ČR - Klínovec
- Klínovec - nejzápadnější bod ČR
- Český les se startem poblíž Domažlic
Nakonec jsem kvůli časovým termínům zvolil variantu 3, tedy start v Caparticích pod Čerchovem s plánem na 5 dní. Cílem se po mých "geomatematických" propočtech stala vodní nádrž Jesenice u Chebu.
Moje plánovaná trasa nekopírovala stezku, ale spíše se jen stezky občas držela.
1. den - Capartice -> Pleš
V 9 hodin ráno jsem vyrazil z Capartic. Okolí Čerchova je mi celkem dobře známé, a proto jsem se snažil cestu rychle ujít. První malou zastávku jsem udělal na Vranovském sedle pod Starým Herštejnem. Na parkovišti začalo hustě pršet a já jsem poprvé okusil, jaké je na trase promoknout na kost s myšlenkou, že mám už pouze jeden suchý model na převlečení.
Při pokračování pochodu na Starý Herštejn stále pršelo a cesta byla celkem náročná. Na Herštejnu jsem se dočkal výhledu jako z pohádky. Ani jsem nemusel zavírat oči a hned kolem bašty jsem viděl velikány světových hor jako jsou Čumulangma nebo Annapurna😜. Ne teď vážně, nebylo vidět na špičku nosu🙃.
Za stálého deště jsem pokračoval lesem po červené na Závist a Rybník. Cellou trasu až do obce Rybník stále vydatně pršelo a mě docházelo, že letošní stezka nebude procházka růžovým sadem jako loňská nezapomenutelná Šumava.
Na Rybníku jsem navštívil místní hostinec, kde jsem si dal pořádně do nosu. Nefiltrovaný Gambrinus 12, pažitkový krém a knedlík plněný uzeným masem a červeným zelím - to byla spousta energie na cestu.
Po vydatném obědě a letmém oschnutí jsem vyrazil směr Mostek a Pleš. Před Pleší se nachází bývalá obec Václav se starým objektem pohraničníků. Po nahlédnutí do objektu jsem nasál ponurou historii železné opony a života pohraničních vojáků.
Konečně jsem dorazil na Pleš. Při procházení krásnými pastvinami se počasí umoudřilo a chvílemi mi paprsky slunce prosušili oblečení. Na Pleši jsem se zastavil v místní restauraci, kde jsem ochutnal skvělý Boršč. S příjemnou obsluhou jsem prohodil pár slov a odebral se k vyhledání ideálního místa pro můj nový stan, který jsem si pořídil 3 dny předem kvůli dešťové předpovědi.
Po 30 minutovém hledání jsem zjistil, že v okolí Pleše není možné rozvinout stan na žádné okolní louce. V momentě, kdy začalo opět pršet, jsem začal už panikařit a pobíhal jsem po oblasti křížem krážem. Nakonec jsem si postavil ubytování na kraji lesa. Až k ránu jsem mohl konstatovat, že se vůbec nejednalo o dobrou volbu. Plácek nebyl rovný a také se na místě nacházely kameny, kořeny a jiné lesní překážky. Noc byla deštivá, chladná a větrná. Sem tam jsem slyšel různé zvuky, které jsem neuměl přiřadit k žádnému zvířeti, či stromu, ale nakonec vše proběhlo nádherně. S 3,5 hodinovým spánkem jsem byl jistě připraven na nejdelší plánovaný den, den druhý.😎
2. den - Pleš -> Stará Knížecí Huť
35 Km
Do druhého dne jsme se probudil bez energie a síly. V noci mi vybavení moc neoschlo, ale odhodlání mi zůstalo, a proto jsem nasadil pohory a vyrazil z Pleše dolů na hraniční přechod Železná.
Ráno bylo chladné, ale bez deště. Postupem času se dopoledne začalo vyčasovat a procházka po přírodě byla velmi příjemná. Po pár kilometrech jsem narazil na lesní bar, který bohužel nebyl doplněn. Nic jsem nepotřeboval, ale uvědomil jsem si, jak je skvělé, že tyhle věci někdo dělá. Obrovský respekt všem, kteří dobrovolně dělají něco navíc pro unavené poutníky.
Zhruba 2 km před Železnou jsem na obzoru viděl tmavé dešťové mraky, a proto jsem přidal a snažil se stihnout přístřešek na Železné dříve, než mě osvěží opět hustý déšť.
Nakonec jsem stihl doběhnout těsně před prvními kapkami. Na čerpací stanici jsem si doplnil vodu a rozmazlil se nanukem. Po nákupu jsem usoudil, že v tomto hustém dešti nepůjdu, a proto jsem namířil k přístřešku Smíření. Tam jsem si udělal pohodlí a přečkal deštivý nečas. Po dešťové sprše jsem vyrazil do oblasti Českoleských pohraničních dálnic směrem na Rozvadov.
Na Rozvadově jsem doplnil vodu a kvůli dešti jsem se zastavil v místní restauraci, kde jsem dobil energii.
Po Rozvadově jsem opět nastoupil na pohraniční dálnice. Co je vůbec ta dálnice? Asfaltová cesta, která vede "od nevidím, do nevidím". Trasa ubíhala pomalu a já poprvé ucítil únavu a bolest nohou. Můj stav nezlepšila ani náhlá silná sprška, která přišla tak rychle, že jsem ani nestihl sundat batoh a nasadit bundu.
Po velmi únavné kopcovité poslední části jsem se konečně "dobelhal" do kempu Český les. V tomto kempu je vše řešeno bezhotovostně, takže stačí v automatu uprostřed udělat rezervaci na stan a směle se pustit do stavění. Vybavení kempu je dostačující, čisté a udržované.
Samozřejmě by to nebyla letošní etapa, kdyby nezačalo pořádně pršet při vybalování stanu.🤣
3. den - Stará Knížecí Huť -> Branka
Krásné ráno, příjemné počasí, vydatný spánek... Tohle všechno mi dodalo sílu a odhodlání do dalších dnů. Trasu jsem musel přeplánovat, protože mi už docházelo jídlo.
To je ovšem v Českém lese opravdu problém. Každý stezkař, který absolvoval etapu Český les tak ví, že se jedná o etapu, která je plánována daleko od možnosti si doplnit zásoby. Buď je nutné si nabalit jídlo a vodu na týden a nebo si přeplánovat trasu stezky podle sebe. Já jsem si zvolil přetrasování stezky.
Zamířil jsem do obce Lesná, kde je široko daleko jediný obchod, kde je možné dokoupit potraviny a vodu. Cestou jsem potkal krásné kamenné útvary "Skalního města", natrhal maliny a užil si krásného slunného dne.
Z Lesné moje cesta pokračovala do obce Obora a následně Branka, kde jsem chtěl najít místečko na přespání. Obec Branka má ve svém srdci krásný pstruhový rybník o který se obyvatelé Branky spolu s rybářským spolkem velmi dobře starají. Pobíhal jsem po hrázi rybníka a hledal vhodné místo. Nakonec jsem oslovil 3 rybáře, kteří chytali ryby na ohrazeném břehu, zda není možné si tu postavit stan. Slovo si vzal místní rybář Roman, který mě velmi ochotně přivítal a dovolil mi postavit si stan přímo na břehu rybníka. Následně jsem se šel trochu osvěžit do rybníka. Večer mi Roman donesl pivko a popovídali jsme o všech možných věcech.
Teď při psaní tohoto článku si uvědomuji, jak vlastně je skvělé potkat takhle pohostinného a ochotného člověka jako byl Roman. Mrzí mi, že jsme se nevyfotili nebo si na sebe nepředali kontakt. Třeba bude Roman tohle někdy číst. Díky Romane, jsem dlužníkem!😎
4. den - Branka -> Slatina
Ve čtvrtek jsem vyrazil brzy na další cestu a za dobrodružstvím. Nad Brankou jsem minul další opuštěný vojenský objekt, kde někdo vybudoval fotovoltaickou elektrárnu. Z odbočky jsem se opět vrátil na pohraniční dálnice. Cestu jsem naplánoval tak, abych si mohl doplnit zásoby a popřípadě si někde dát teplé jídlo. Na trase jsem dorazil do Broumova, kde byly dle mapy 2 restaurace a čerpací stanice.
Bohužel jsem na místě zjistil, že všechny plánované možnosti jsou zavřené. Přiznávám, že v ten okamžik jsem začal jsem trochu v hlavě vzdávat celý výlet, protože jsem už neměl ani kapku vody. Zvažoval jsem všechny možnosti. Jet autobusem do Plané, zkusit trail angels...
Nakonec jsem zvolil po telefonátu s parťákem Zdeňkem, který se vyzná v okolí Mariánských lázní a Plané, cestu na hraniční přechod, kde by se měla nacházet ještě jedna čerpací stanice. Ovšem trasa 6 km navíc mě trochu děsila. Sedl jsem si na lavičku na autobusové zastávce a přemýšlel. Nakonec jsem se nahecoval a vyrazil přes les mimo stezky přímo k čerpací stanici.
Po několik špatných volbách směru jsem se celý uřícený objevil na vysněné čerpací stanici. Po vstoupení do shopu jsem si uvědomil, že to nejsou čerpací stanice, které znám z jiných hraničních přechodů. Na shopu bylo možné doplnit pouze tekutiny, což je vlastně to nejdůležitější. Hlad vem čert😈!
Po čerpací stanici jsem se napojil na pohraniční dálnice a šel směrem Slatinu, kde se nachází krásná nová útulna. Když jsem dorazil, vybalil jsem si věci k odpočinku a seděl na lavici a kochal se krásným výhledem.
K večeru, když se stmívalo, nečekaně přijel parťák Zdeněk, který byl pracovně v Mariánkách. Překvapilo mě, že přijel a ještě víc to, že mi přivezl zásoby a večeři. Pak jsme sedli a pořádně pokecali.
Když se Zdeněk chystal odjet, v dálce v lese se objevily světla a byl slyšet hlahol. Nakonec světla doputovaly až k nám. Přijely dvě maminky, které vzaly své syny do přírody na noční "bojovku". Trochu jsme uspořádali moje věci v útulně, popovídali a zasmáli se. Zdeněk odjel zpět a já se šel uložit ke spánku.
5. den - Slatina -> Cheb
Moje cesta směřovala na vrchol Dyleň. Počasí bylo příjemné a vhodné k turistice. Při poslední etapě jsem potkal konečně na cestě nějaké stezkaře, kteří šli opačným směrem. Na trase jsem navštívil Kyselecký pramen a také Německo🇩🇪.
Několik desítek metrů před Jesenicí začalo opět silně pršet, ale mě už tohle přece nezastaví 😜.
Jaký byl Český les?
Když se zamýšlím, jaká byla tato etapa, myslím si, že budu schopen jí zhodnotit úplně až s odstupem času. Rozhodně bych řekl, že je Český les neobjevenou krásou. Narazíte zde na divokou přírodu, která ještě nebyla ovlivněna moderním světem.
Český les má pro mě zajímavou ponurou, kde se kříží nádherná nedotčená příroda s pozůstatky minulé doby. Vybudované rovné trasy podél želené opony, rozpadající se vojenské objekty a vzdálenost od civilizačních vymožeností.
Některé dny jsem na trase nepotkal vůbec nikoho. A proto jsem si uvědomil, že umím být sám, což jsem si o sobě vůbec nemyslel.
ŠUMAVO, NEZAPOMENU.❤️
ČESKÝ LESE, HODNĚ JSEM SE OD TEBE NAUČIL.👨🏻🎓